Jen mě nelituj

Jarek Nohavica

1:JHmen mě nelituj, nEmeklepej nA7a mé dveře
s chrDyzantémou v dlF#7ani,
hrEma na lA7itování kDončí v prvním tahu,
neplivej lF#másku na podlEmahu,
nestůj mi Au bytu, jen mě nelitHmuj.
TEma slova jsA7ou jen guláš dvDakrát přihřívA/C#aný,
Ema to mě nA7ezachrání, a tDo mi nepomůže,
a tak nF#mesvlíkej mě z kEmůže,
celý zvAědavý, celý zvDědavý,
jak vlA/C#astně vypadHmá takový mEmalý pohřeb,
na který si člA7ověk sám nastřDádá.
R:Jó, kdybych byl vrDabec, sezobal bych zArní
všem ptHmákům, co v Gokolí jsDou,
srdce měl bych slEmabé a žaloudeček pAlný
a dGuši rozčepýřenDou.
R:Jó, kdybych byl holub, roznesl bych psaní
od domu k domu do všech světových stran,
a pak četli bychom spolu, co píše tamta paní
a co píše tamten pán.
*:JEmó, kdybych byl, žGil bych si, žil,
a šťDastný bych byl jA/C#ako pytel blech,
ale jEmá jsem, co jsem, a nA7evěřím lítostDem.
2:Jen mě nelituj, opřený o zábradlí
mám ještě dvacet sedm zubů,
nejsem přes palubu, ten plavčík, co to řekl, ten se spletl,
koukni se na racka, jak vzlétl
směrem k úsvitu, a tak mě nelituj.
Člověk se rodí jednou a umírá i stokrát,
slza je pořád mokrá jak za časů krále Leara,
a já potichu v sobě sbírám sílu i odvahu,
stojím na prahu a koukám: velká paráda,
z mých dveří vychází pohřeb,
na který jsem si sám nastřádal.
R:Jó, kdybych byl káně, vysoko bych létal
a střemhlav padal dolů jako archanděl
a na severní straně nejvyšší hory světa
bych svoje tajné hnízdo měl.
R:Jó, kdybych byl sýček na Těšínské věži,
purkmistry a pány ze sna budil bych,
a k půlnoci bych křičel, jak to leží a běží,
a k ránu bych pak ztich'.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:00:53.271+00:00
Výsledky hledání: