Jen mě nelituj
Jarek Nohavica
1: | JHmen mě nelituj, nEmeklepej nA7a mé dveře s chrDyzantémou v dlF#7ani, hrEma na lA7itování kDončí v prvním tahu, neplivej lF#másku na podlEmahu, nestůj mi Au bytu, jen mě nelitHmuj. TEma slova jsA7ou jen guláš dvDakrát přihřívA/C#aný, Ema to mě nA7ezachrání, a tDo mi nepomůže, a tak nF#mesvlíkej mě z kEmůže, celý zvAědavý, celý zvDědavý, jak vlA/C#astně vypadHmá takový mEmalý pohřeb, na který si člA7ověk sám nastřDádá. |
R: | Jó, kdybych byl vrDabec, sezobal bych zArní všem ptHmákům, co v Gokolí jsDou, srdce měl bych slEmabé a žaloudeček pAlný a dGuši rozčepýřenDou. |
R: | Jó, kdybych byl holub, roznesl bych psaní od domu k domu do všech světových stran, a pak četli bychom spolu, co píše tamta paní a co píše tamten pán. |
*: | JEmó, kdybych byl, žGil bych si, žil, a šťDastný bych byl jA/C#ako pytel blech, ale jEmá jsem, co jsem, a nA7evěřím lítostDem. |
2: | Jen mě nelituj, opřený o zábradlí mám ještě dvacet sedm zubů, nejsem přes palubu, ten plavčík, co to řekl, ten se spletl, koukni se na racka, jak vzlétl směrem k úsvitu, a tak mě nelituj. Člověk se rodí jednou a umírá i stokrát, slza je pořád mokrá jak za časů krále Leara, a já potichu v sobě sbírám sílu i odvahu, stojím na prahu a koukám: velká paráda, z mých dveří vychází pohřeb, na který jsem si sám nastřádal. |
R: | Jó, kdybych byl káně, vysoko bych létal a střemhlav padal dolů jako archanděl a na severní straně nejvyšší hory světa bych svoje tajné hnízdo měl. |
R: | Jó, kdybych byl sýček na Těšínské věži, purkmistry a pány ze sna budil bych, a k půlnoci bych křičel, jak to leží a běží, a k ránu bych pak ztich'. |
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Název písně:
Interpret(i):
Vyberte minimálně jednoho interpreta (zpěváka, skupinu). Pokud dosud v seznamu není, vytvořte jej pomocí tlačítka.
Nejste přihlášení - pro publikování se prosím přihlaste.
Neuloženo trvale!!! Pouze změna prohlížeči. Pro trvalé uložení publikujte.
Datum vytvoření :2013-12-20T21:00:53.271+00:00
Výsledky hledání: |